Zelenina

Kořenová zelenina: 

Ředkvičky – podle odrůdy mají různou barvu i tvar. Používají se hlavně ve studené kuchyni.

Ředkev – dužnatý kořen stejnojmenné rostliny. Bulva má různou velikost, tvar a barvu (obvykle špinavě bílou, žlutou, žlutohnědou, červenou až fialovou). Svým obsahem éterických olejů příznivě ovlivňuje střevní bakterie a vylučování trávicích šťáv.

Petržel – obsahuje hodně vápníku, hořčíku, vitamínu C a provitamínu A. Dužina i listy mají hodně silic, které jí dodávají kořennou chuť a aroma.

Pastiňák – od petržele se liší především listy, které má jednoduše zpeřené. Kořen pastiňáku chutná sladce, má močopudný účinek

Mrkev – obsahuje větší množství provitamínu A. V obchodě jsou 2 druhy mrkve – karotka (kratší, válcovitý kořen) a stolní mrkev (dlouhý kuželovitý kořen.

Celer – má kulovitý kořen (bulvu) s četnými kořínky, nasládlá chuť a zvláštní aromatická vůně.

Košťálová zelenina:

Hlávkové zelí – v prodeji rané, letní a pozdní. Podle barvy bílé a červené. Červené zelí má kořeněnější chuť a vůni. Zelí je bohaté na vitamín C, provitamín A, vitamíny B1,2 PP a K. Z minerálních látek obsahuje vápník, hořčík a železo.

Kapusta – hlávková – má tmavozelené zvlněné listy. Má zvláštní aromatickou chuť a vůni, vyžaduje tepelnou úpravu. – růžičková – vytváří na dřevnatém stonku drobné hlavičky velikosti ořechu. Je to zimní zelenina, snáší mrazy až do -10°C. Má dvojnásobné množství vitamínu C než kapusta hlávková, obsahuje vitamíny B1,2, provitamín A, bílkoviny, sacharidy. Z minerálních látek je bohatá na draslík, fosfor, síru. – kadeřavá (kadeřávek, jarmu) – je zimní zelenina, která snáší i vysoké mrazy. Listy vytváří velkou volnou růžici. Má jemně nahořklou chuť.

Brokolice – je blízce příbuzná květáku , má však menší růžici. Má barvu zelenou, nachovu ale i bílou.

Kedlubny (brukve) – do prodeje přicházejí rané a pozdní, podle barvy bílé a modré. Nejčastější vadou je dřevnatost a pukání. Jíst se mohou i povařené mladé listy. Kedlubny obsahují více železa než listová zelenina.

Květák – je nejjemnější košťálová zelenina, vytváří nerozvinuté květenství bílé barvy. Má mírně nasládlou chuť, při vaření vydává intenzivní vůni. Je lehce stravitelný a považuje se za dietní zeleninu. Obsahuje větší množství vitamínu C a železa. 

Listová zelenina:

Je to zelenina s křehkými listy, listovými řapíky nebo stonky, která se konzumuje za syrova jako salát, nebo tepelně upravená jako příloha. Listy obsahují značný podíl vitamínu C a železa.

Rozděluje se na :

• salátovou – salát hlávkový, římský salát, štěrbák, rychlené čekankové puky, roketu setou, řeřichu zahradní, smetanku, brutnák, potočnici lékařskou, radicchio. Listy se používají v syrovém stavu k přípravě salátů.
• špenátovou – její listy se používají jako teplá příloha, je to špenát (má vysoký podíl železa a vápníku), mangold, polníček ( používá se i jako salát), šťovík.
• řapíkovou – používají se řapíky listů např. reveň, řapíkový celer, sladký fenykl aj..

Cibulová zelenina:

Tato zelenina se vyznačuje štiplavou a ostrou vůní a chutí. Má značný obsah specifických éterických olejů a fytoncidů, které brzdí růst bakterií, případně je i ničí. Patří sem: – cibule kuchyňská, jarní cibule , perlovka (na nakládání), šalotka (drobná, jemná cibule), česnek (bílý a modrý tzv. paličák), pór, pažitka.

Plodová – tykvovitá zelenina:

Tykev – tykve velkoplodé– nazývané též dýně nebo turek. Mají různý tvar i barvu dužiny. Obsahují cukry a karoteny, dosahují hmotnost několika kilogramů. Tykve obecné – sklízejí se v nedozrálém stavu, kdy je dužina velmi jemná. Patří sem patizony, cukety (vhodné pro léčbu otylosti, odvodňují), kebačky.

Okurky – nasládlé osvěžující chuti. Mají jen malou výživnou hodnotu a horší stravitelnost. Okurky nakládačky – 30 až 120 mm dlouhé, používají se k nakládání. Okurky salátové – mají větší plody.

Melouny – na povrchu zelené, žluté nebo hnědé. Konzumují se syrové. Rozlišují se dva botanické druhy – meloun cukrový a meloun vodní. 

Plodová – lilkovitá zelenina: 

Rajčata – mají bobule různé barvy i tvaru. Obsahují velké množství provitamínu A, vitamín B 1,2 a C. Dále pak 3 až 5 % sacharidů, 1 % bílkovin, fosfor, vápník a železo. Nezralé plody rajčat obsahují jedovatý alkaloid solanin.

Paprika – je plod (bobule), který se používá jako zelenina i jako koření. Je bohatá na vitamín C. Dělí se na zeleninovou a kořeninovou.

Lilek (baklažán) – má hladký, lesklý povrch, obvykle fialový až fialové červený. Tvar je vejčitý, kulovitý nebo hruškovitý. Je bez vůně, chuť lehce nahořklou a pikantní, v kuchyni se používá tepelně zpracovaný.

Plodová – lusková zelenina:

LUSKOVÁ – vytváří jako plody nezralé lusky. Vyznačují se obsahem draslíku, fosforu, dále vitamínů B 1,2, PP a karotenu. Nejznámější jsou hrachové lusky a fazolové lusky. Hrachové lusky – jsou zelené lusky hrachu setého zahradního, které nemají plnou zralost. Fazolové lusky a hrách k vylupování.

Lahůdková (stonková) zelenina: 

Artyčoky – rostlina podobná bodláku, konzumují se květní úbory nerozvitého květenství, které mají zdužnatělá lůžka. Oblíbený v Itálii a Francii. Obsahují asi 12 % cukrů, mezi nimi i cenný inulín.

Bambusové výhonky – bílá dřeň mladých bambusů, mají nakyslou chuť. Používají se v asijské kuchyni

Chřest – je velmi jemná jarní zelenina. Jsou to mladé výhonky (tzv. prýty) vytrvalé rostliny. Oblíbený ve Francii, Itálii, Belgii a Německu. Připravují se z něj polévky, nákypy, nebo se podává vařený.